JAK SE ZBAVIT PERFEKCIONISMU A PŘESTAT BÝT SAMI NA SEBE PŘÍSNÍ

Téma tohoto článku volně navazuje na můj poslední, 11. díl podcastu Láskysvět, s názvem Jak se zbavit perfekcionismu a přestat být sami na sebe přísní - cesta k vnitřní svobodě. Jakmile jsem totiž začala na tohle téma v podcastu hovořit, napadaly mě další a další věci a myšlenky. Když jsem pak podcast zpětně poslouchala, občas mi dokonce přišlo, že tam chvílemi plácám páté přes deváté, jak se mi myšlenky hrnuly do hlavy. Proto jsem se rozhodla věnovat tomuto tématu ještě samostatný článek, kde tomu snad trošku dám hlavu a patu:-)
Tohle téma mě pronásleduje celý život, ale až tento měsíc jsem skutečně vnitřně prožila ten fakt, že jsem na sebe neskutečně přísná a tahle moje přísnost se přesouvá i na okolí. O tom, jak u mě došlo k tomuto uvědomění se tu už rozepisovat nebudu, můžete si to poslechnout v podcastu, kde to celkem souvisle popisuju :-)  (podcast Láskysvět k poslechu na Spotify, Soundclouc, iTunes). V tomto článku bych se spíš chtěla obecně zaměřit na další aspekty perfekcionismu a způsoby, jak s ním zatočit

Pro mě je perfekcionismus skrytý strach z nedokonalosti. Jak to vidím sama na sobě, ale i na  konkrétních případech kolem sebe, je podle mě za perfekcionismem schované nízké sebevědomí, strach z nepřijetí, strach z odmítnutí, strach, že se nerozhodnu správně, strach a zase jen strach. Nevěříme si a proto na sebe vyvíjíme tlak a nastavujeme si nedosažitelnou dokonalost, aby neměl nikdo příležitost nachytat nás při něčem, co nám nejde. Díky tomu se však postupně zaplétáme do své vlastní sítě a náš život je čím dál tím víc okleštěný. Bohužel mnoho lidí žije v kruhu perfekcionismu a považují tuhle vlastnost vlastně za plus, protože naše doba a tato společnost vlastně fandí všem lidem, kteří pracují přes čas a zvládají multitasking. Stěžovat si na to, že nestíháte, nebo že máte hodně práce je dneska velmi populární a dokonce se to bere jako přednost. Naopak člověk, který pracuje pomalu, pečlivě a doma má čas na svůj osobní život se považuje za podivína. Výkonnost, rychlost a maximální nasazení, to se dnes nosí. Proto je tolik lidí, kteří nedokáží pochopit fakt, že je perfekcionismus pomalu, ale jistě užírá.
Jen pro jistotu osvětlím, co si představuji já pod pojmem perfekcionismus, který nás už ničí. Všichni se snažíme dělat věci, tak jak nejlépe v danou chvíli dovedeme. A pokud nás to ještě k tomu baví, je to velké plus. Pak jsou tu ale ti, a já k nim dlouhou dobu patřila, kteří to s tou perfektní prací přehánějí. Ale přesto nedělají věci dokonale, i když sami tomuto klamu uvěřili. Dokonalost totiž neexistuje a proto to, co oni považují za dokonalé, je pro ostatní třeba jen nudné a průměrné. A protože se často těmto lidem nedostává pochvaly, o kterou tolik stojí, pracují víc. Ovšem z jejich perfekcionismu a snahy o dokonalost se stává trochu obsese. Při práci nebo rozhodnutích cítí zlost, stres, agresi, nespokojenost až frustraci. Propadají často úzkosti. Jedna skvělá práce a pochvala k tomu je povzbudí a nabije sebevědomím. Utvrdí se v tom, že je to správná cesta. Ale žádná euforie, způsobená vnějšími okolnostmi, netrvá věčně a a tak se brzy vrací zpátky do začarovaného kruhu. Nejen, že jsou přísní na sebe, ale svou přísnost vztahují také na okolí, po kterém požadují stejně odvedenou práci a jejich vlastní imaginární dokonalost. Pojďme se společně podívat na některé příklady perfekcionismu, které jsou už na hraně, případně už za hranou. Poznáváte se v nich?

• často sami sobě nadáváte, že jste neschopní a nezvládli jste danou věc, dané rozhodnutí, danou činnost perfektně. Zklamali jste sami sebe a cítíte se mizerně. 
• vidíte na druhých lidech chyby a zdůrazňujete jejich "nedokonalosti"
• nevěříte, že by druzí odvedli práci stejně "dobře" jako vy, proto si radši vše uděláte sami...a pak jste vyčerpaní
• při komunikaci s jinými lidmi si všímáte každé chyby, každého přeřeknutí, trčícího vlasu, vnímáte každé nadechnutí, mlaskání, zlozvyky...jste jednoduše zaměřeni na iluzorní dokonalost. Přesně takto přísně hodnotíte sami sebe, proto to samé neodpustíte ani druhým. 
• cítíte často emoce jako je zlost, agrese, hněv, nervy a to hlavně v případech, kdy není něco podle vašich představ
• jste schopni stokrát opakovat jednu činnost, dokud není podle vašich představ. Pokud se vám i přesto nepodaří provést danou věc dokonale jste sami sebou znechucení a nadáváte si. 
• vše plánujete do nejmenších detailů a jste rozhození, když se něco z toho nepovede
• nedokážete si vychutnat přítomný okamžik takový jaký je, protože i během krásných chvil (procházka, rande, kino,..) přemýšlíte, jak by mohl být daný okamžik ještě lepší a jak to vymyslet příště
• nedokážete se uvolnit a být spontánní, protože byste se nehlídali, neměli byste situaci pod kontrolou a to vás děsí
• přicházíte o spontánní akce a výlety s přáteli, protože jste neměli čas je naplánovat a proto raději zůstanete doma
• vyčítáte druhým, že jim něco nejde, že něco nedokážou, nedělají podle vás něco správně a přesto se vy sami točíte v kruhu nespokojenosti a bojíte se že přesně tohle vám poví někdo z vašeho okolí
• zakládáte si před ostatními na svém perfekcionismu a když vás tak někdo označí, jste na sebe pyšní..a přitom jste vnitřně většinou nespokojení, vynervovaní a často trpíte úzkostí
• máte svoje rituály, bez kterých byste se už neobešli a pokud nemáte tu možnost je provést, jste naprosto rozhození a myslíte jen na ně
• když vám něco nevýjde díky druhým, dokážete se na ně neskutečně naštvat a vyčinit jim
• často se omlouváte, že jste prostě takoví, protože bez perfekcionismu a vašich rituálů nedokážete žít. Nedokážete se smířit s tím, že byste polevili a stali se zranitelným. Tak moc se bojíte, že vám někdo řekne, že nejste dost dobří. Protože nejste dost dobří sami pro sebe. 

Je toho mnoho, co sebou perfekcionismus nese. Je dobré si odpovědět na to, zda se cítíte většinou spokojení nebo nespokojení, jestli cítíte negativní emoce, jaké máte vztahy s okolím, zda nemáte nereálné nároky na sebe a na okolí. Člověk často není schopný sám sobě upřímně říct, v čem je problém. Protože  musí zároveň popřít vše, co si doposud vybudoval a začít znovu budovat skutečný život, ve kterém se může stát zranitelným. A vlastně netuší, co ho čeká a tato nejistota ho děsí. Je zajímavé, že si často perfekcionisté myslí, že mají život pod kontrolou, že je nemůže nic překvapit, že vše funguje, tak jak chtějí, ale neuvědomují si, že jim chybí jedna důležitá věc. Svoboda. Jsou nejen svým vlastním otrokem, ale také vězněm společnosti a jejího hodnocení. Pokuste se zamyslet, zda vám váš perfekcionismus přináší spíš pozitivní nebo negativní emoce, zkušenosti, vztahy, život. Pokuste se opravdu upřímně odpovědět, zda jste v tomhle vašem "perfektním" životě opravdu spokojení. Tuhle sebereflexi můžete udělat jen vy sami. Vy sami musíte pochopit a přiznat si, že je něco špatně. Jakmile si to přiznáte jste na dobré cestě se z tohoto začarovaného krukhu vymanit. Pokud jste si už definovali problém, můžete se pustit pomalu, ale jistě do řešení. Třeba vám do začátku pomohou následující kroky.

1. PRACUJTE NA SVÉM SEBEVĚDOMÍ.  Lidé, kteří trpí perfekcionismem jsou velmi často málo sebevědomí a věří, že mohou být úspěšní, milovaní, oblíbení, jen tehdy, když dělají věci dokonale. Co je ale dokonalost? Každý máme jiná měřítka a nikdy se prostě všem nezavděčíme. Proto je důležité začít u sebe. Pracovat na sobě, na svém sebehodnocení, na svojí úctě a hlavně na sebelásce. Chovejte se k sobě hezky, chvalte se, povzbuzujte se, věřte, že nemusíte nikomu nic dokazovat, abyste byli milovaní. Důležité je, abyste se měli rádi vy sami vážili si sami sebe. Je to někdy práce na celý život, ale je to smysluplná práce, která vás dovede ke svobodě a harmonii. Můžete začít číst knížky o seberozvoji, navštívit psychoterapeuta, se kterým třeba pochopíte, kde se to vše u vás vzalo a z čeho to pramení nebo o tom všem jen sami začněte přemýšlet a pomalu měňte vnímání sebe sama. Jednoduše začněte krok po kroku budovat vlastní skutečnou identitu, svoje nové svodné já. Věnujte sami sobě to, co si opravdu zasloužíte, vlastní pozornost a sebelásku. 
2. VYSTUPUJTE ČASTO ZE SVÉ KOMFORTNÍ ZÓNY. Perfekcionisté jsou v začarovaném kruhu a je pro ně často velmi těžké definovat, že mají vlastně problém. Jsou v myšlenkovém kruhu, ze kterého se těžko vyskakuje. Myšlenky, kterým uvěříte mají obrovskou moc vytvořit osobnost, kterou vlastně ani nejste. Proto je dobré pokusit se i silou rozbít tento myšlenkový kruh. Začněte vědomě pozorovat vaší mysl a jednotlivé myšlenky, které vyskakují v konkrétních situacích, kdy se necítíte dobře, jste ve stresu, vyvíjíte na sebe tlak, tlačíte se k dokonalosti. Zkuste všechny tyhle myšlenky pozorovat Nesnažte se je potlačit. Jen je ze začátku zkuste pozorovat, abyste je vůbec dokázali podchytit. Zachytit neskutečně rychlou mysl může být zpočátku velmi těžké. Proto je dobré trochu vybočit ze zajetých kolejí. Zkuste číst nové knihy, poslouchat zajímavé osobnosti z oblasti seberozvoje, pokuste se zavést jeden nový rituál, který rozboří váš denní "dokonalý" stereotyp. Sepište si například věci, na kterých trváte, musíte je splnit, jinak se cítíte nesví. Vyberte si jednu z nich a úplně jí přestaňte dělat, nebo jí alespoň omezte, třeba jí začnete místo denně, provádět ob den. Zkuste někdy během dne předběhnout vaší mysl a než zareagujete na určitou situaci naštvaně, že to zase nevychází podle vašich představ, nebo že to nikdo neumí jako vy, zkuste danou situaci přijmout přesně takovou jaká je. Tedy ve vašich očích nedokonalá. Jaké to ve vás vyvolává emoce? Zkuste je pozorovat. Už to, že budete trénovat tento typ pozornosti, oslabíte zaběhlé myšlenky a zmírníte emoce, které s nimi přicházejí. Pomalu ale jistě na sobě pracujte a přetrhejte váš zajetý vzorec chování. Zvládnete to. Nezapomeňte, že odměnou vám bude svoboda. 
3. VĚNUJTE SAMI SOBĚ BEZPODMÍNEČNOU LÁSKU. Už jsem to trošku zmínila v bodě jedna, ale sebeláska si zaslouží svůj samostatný bod. Pokud jste perfekcionisté, pokuste se zamyslet, zda v životě pociťujete bezpodmínečnou lásku. To znamená, že nemusíte nikomu, koho milujete, nic dokazovat. Nemusíte být perfektní. Stačí jen být. Mnoho lidí často lásku neprožilo, natož lásku bezpodmínečnou. Pokud je to i váš případ nic se neděje. Vše je tak, jak má v danou chvíli být. Není potřeba nikoho obviňovat nebo nad sebou lámat hůl. Všechno, co očekáváte nebo potřebujete od druhých si můžete přeci dát sami.  Je mnohem důležitější, jak moc si sami sebe vážíte, jak se dokážete podpořit, jak se k sobě chováte, jak na sebe mluvíte, jak se povzbuzujete, jaké nároky na sebe kladete. Váš vztah k sobě samým je ten nejdůležitější. Proto si můžete věnovat i tu největší bezpodmínečnou lásku. Mějte se rádi jen za to, že jste. To úplně stačí. 

Třeba vám něco z tohoto článku pomohlo. Třeba i jen mírné popíchnutí a uvědomění si, že by to mohl být i váš případ. Možná jste zjistili, z čeho pramení vaše nesvoboda. Možná to s vámi naopak vůbec nic neudělalo a článek hned zapomenete. Možná si na něco z toho vzpomenete za pár let. Možná ne. Všechno máte jen a jen ve vlastních rukách. Nikdo vám život nezmění. Tuhle moc máte jen vy. Využijte ji. 

Mějte se rádi 

Lenka

P.S. Poslěchněte si podcast Láskysvět SPOTIFY