JEDINÁ NAŠE JISTOTA

Někdy s námi umí život pěkně zatočit. A to i tehdy, když máme v daný moment vlastně všechno, co jsme si kdy přáli. Stejně máme pocit, že pořád není "něco" v pořádku. Stále pochybujeme, stále se v něčem plácáme. Občas se každý z nás dostane do situace, kdy má pocit, že jednoduše nemůže. Nemáme energii, nejsme schopní myslet, nic nás nebaví a vše jde od desíti k pěti. Nebo se nám něco vyloženě nepodaří. Neuspějeme u zkoušky, pohádáme se s blízkým člověkem, prožijeme bolestivý rozchod, nebo cítíme naprosté vyhoření. V ten moment máme pocit, že z toho není cesta ven. Že se ta bolest nedá zvládnout. Že tu únavu už kafem nepřepijeme. Že nikdy nic nedokážeme. Že je tohle navždy.

A to je právě ten největší omyl. Nic není navždy. Vše je jen dočasné. Všechno jednou skončí. Tahle myšlenka dokáže můj pocit zmaru úplně rozbít. Když se dostanu do stavu, kdy mám pocit, že zešílím, vždy si uvědomím, že nežiju vědomě. Moje mysl neustále někde poletuje. Jednou v minulosti, jednou v budoucnosti, píše a odškrtává si všechno, co musí a měla by a je celkově dost splavená tím, jak skáče od jednoho k druhému. V takovém stavu jsem potom v přítomném okamžiku, ve kterém bych měla primárně být fyzicky i psychicky, naprosto vyčerpaná, podrážděná, protivná a dostavuje se právě ten pocit zmaru ze života.

Uvědomění si toho, že tento stav je dočasný, že vše, co se mi v daný moment děje, je jen epizoda, která skončí, mi pomůže vrátit se do vědomého stavu. Zkuste si na chvíli, v klidu uvědomit následující....vše, co zažíváte právě teď, zažíváte poprvé, ale zároveň naposledy. Ano, jdete touto cestou do práce už po sté a asi po ní ještě několikrát půjdete, ale teď, v tento moment, kdy došlapujete nohou na zem, po ní jdete takto poprvé a naposled. Jdete po ní v tento okamžik, který se už nezopakuje. Příště již nebude takové nebe, nepůjde kolem vás tento človek, na tráve nebude ten kámen, který právě vidíte, vzduch nebude stejný, teplota se může měnit, řidič, který vás poveze je jiný, budete cítit jiné emoce a myslet na jiné věci. Všechno co prožíváte, prožíváte v této konstelaci poprvé a zároveň naposledy. Nikdy se to už nezopakuje. A v tom je ta krása a síla. To, že každý okamžik je unikátní.

Je možné, že se právě teď něčím trápíte, něco vás uvnitř bolí, je vám smutno, máte nervy, něčeho se bojíte, jste vyčerpaní. Vždy se samozřejmě primárně zkuste zamyslet nad podstatou vaší situace. Proč se vám to děje, proč se tak cítíte a snažte se najít příčinu. Třeba i s pomocí odborníků. Když se ale právě teď cítíte naprosto na dně, zkuste procítit vnitřně myšlenku - všechno jednou skončí. Opravdu. VŠECHNO JEDNOU SKONČÍ. Všechny vaše emoce, bolesti, strachy, problémy, nervy, obavy...všechno jednou skončí. To je jediná jistota na tomto světě. V daný moment vlastně o nic nejde, nemáte co ztratit, můžete prožít všechny emoce, které se ve vás bouří, nevíte, jestli najdete právě teď cestu ven, nevíte, jestli to dneska zvládnete...jedno ale víte jistě, všechno to, čím teď procházíte jednou skončí. Když tento fakt víte, proč si ty chvíle spíš nezpříjemnit a nezkusit si na všem najít to pozitivní. Žádná chvíle se již nebude opakovat.

Nejsme stroje a dějí se nám věci, které se nás prostě dotýkají. Ano, existuje spousta lidí, kterých se již mnoho nedotýká, protože jsou na úplně jiné úrovni vědomí, ale většina z nás tam ještě není, takže my ještě s těmi našemi emocemi musíme víc nebo míň bojovat :-) A právě vědomí toho, že to všechno prostě jednou skončí a už nebude nic, nám může pomoci odprostit se od našich emocí a vidět věci jasněji, s láskou, respektem a radostí, že právě tuto chvíli, ať je jakákoli mohu přožívat, protože mě posune dál a stejně jednou skončí. Často není daná situace dokonce ani tak šílená, jak se vám v daný moment zdá. Jen vaše mysl chce dělat plno jiných věcí a přítomný okamžik jí ruší a díky tomu jste rozrušení i vy a reagujete pod silnými emocemi. Když se zklidníte a uvědomíte si realitu, tady a teď a položíte si otázku, co se skutečně právě teď děje, zjistíte, že se často neděje vůbec nic strašného. Jen se vaše mysl lítající v budoucnosti, minulosti nebo prostě všude jinde, střetla z přítomností, kterou jste vůbec nevnímali.

Na život neexistuje příručka, protože život nemá pravidla. Nevíme, kdy a jak reagovat, tak aby to bylo správně. Vlastně ani nevíme, co je a není správně. Nevíme vlastně nic. Nevíme, proč tu jsme a co bude po životě. Víme ale jediné. Náš život a každý jeden okamžik v něm je omezený a jednou skončí.  Zkusme tedy víc žít tady a teď, vědomě, v lásce, v radosti.

"Vědomí, že brzy zemřu, je nejdůležitějším nástrojem, který mi pomáhá činit zásadní rozhodnutí. Protož téměř všechno - veškerá vnější očekávání, veškerá pýcha, všechen strach z tranosti nebo neúspěchu- se tváří tvář smrti ztratí a zůstává jen to, co je opravdu důležité. Vědomí, že zemřete, je nejlepší způsob, jaký znám, jak nespadnout do pasti přesvědčení, že máte co ztratut. Už teď jste nazí. Není důvod nejít za svým srdcem". 

                                                                                                                            Steve Jobs

S láskou
Lenka