CO BYCH RÁDA ŘEKLA SVÉMU 13TI LETÉMU JÁ


Vím, vím. Tohle téma není nijak originální. Možná je ho až moc. Ale mě baví. Baví mě ta forma, kdy se člověk zamýšlí sám nad sebou, nad svým uplynulým životem. Kam jsme došli od dětství po současnost? Poučili jsme se nebo děláme stále stejné chyby a stojíme na stále stejném místě? Dosáhli jsme něčeho? Nebo se nám dějí stejné věci, protože nejsme schopní vystoupit z naší komfortní zóny ze strachu ze selhání nebo posměchu? Tohle mě baví. Sonda do našich duší. Kdo jsme byli, kým jsme se stali a kým se můžeme stát.

Tak tady sedím. 33ti letá Lenka, tedy přesně 20 let poté, co jsem sfoukla 13 svíček na dortu a přesně 20 let poté, co jsem poprvé stála na své první životní křižovatce a velmi silně jsem si uvědomovala, jak se z bezstarostného, nádherného dětství postupně víc a víc přehupuji do světa dospělích. První platonické lásky, první neúspěchy, první hádky s nejlepší kámoškou, první zklamání, první odmítnutní, ale také první porovnávání se s ostatními, popírání vlastních snů, popírání sama sebe. Tento věk byl pro mě tím zásadním krokem, kdy se vše lámalo. V tomto věku jsem opravdu začala plně chápat, že už asi nejsem ta malá holčička, které vše projde a začala jsem poprvé pociťovat tlak okolí a hlavně tlak, který jsem začala nakládat sama na sebe.

Do tohoto momentu, kdy jsem stála na křižovatce a rozhodovala se, zda zůstat sama sebou, tou veselou, aktivní a nebojácnou nebo se podmanit davu a měřítkům společnosi bych se teď ráda v představách vrátila. Připravím nám oběma čaj, zachumláme se pod deku, obejmu své malé já kolem ramen a řeknu jen pár slov. Jen pár myšlenek, na které jsem za poslední roky přišla a které jsem tehdy vůbec netušila a dělala je přesně naopak. Nevím, co by kdyby, ale domnívám se, že kdybych se těmito body v dospívání alespoň trochu řídila a snažila se víc budovat své já a učit se sebelásce, a nevěnovala tolik pozornosti okolí a cizím životům, tak bych si ušetřila spoustu životních karambolů. Nelituji ničeho, ale myslím, že není nic špatného na tom, dělat věci líp. Díky těmto bodům jsem si i
teď uvědomila, v čem se ještě zlepšovat, čemu věnovat svojí pozornost a co ze svého života eliminovat.


1. Můžeš dělat cokoli jen chceš 
Nic není jen pro vyvolené. Pokud vnitřně cítítš, že je něco, co chceš opravdu dělat, co tě naplňuje a dělá tě šťastnou, zaměř se na to. Studuj, uč se o tom, cvič, dělej vše proto, aby si toho dosáhla, pokud po tom opravdu toužíš. Je jedno, že to ostatní nechápou, nebo to považují za nereálné. Mají na takový pohled právo, stejně jako ty máš právo dělat přesně to, co chceš. Vyslechni si je, zamysli se nad tím, zda nemohou mít skutečně pravdu a zhodnoť situaci v klidu. Ne v hněvu, ale naprosto v klidu. Ostatní může často bavit něco jiného, nerozumí tomu, co děláš, protože to třeba ani pořádně neznají, nebo sami nemají odvahu pustit se do věcí, na které sami nemají odvahu. V klidu si projdi fakta i svoje pocity a poslechni intuici. Ta ti napoví, zda do toho skutečně chceš jít. Pokud uslyšíš ano, pak se toho neboj a zkus to.

2. Měj velké sny
Mnohokrát za den tě napadají různé věci, které by si ráda vytvořila nebo dělala. Ale často nad nimi jen mávneš rukou s tím, že to jsou stejně hlouposti a všichni by se ti smáli. Raději se věnuj škole a učení. Chyba. Piš si všechno co tě napadá a přemýšlej víc o tom, jak to třeba zkusit zrealizovat. Pouštěj se do věcí, u kterých sama nevíš, jak začít a zda mají smysl, zkoumej, hledej, uč se, požádej o pomoc, zkus vše dotahovat do konce a když to nevýjde, tak nevýjde. Jde se dál a třeba se jednou všechny nasbírané zkušenosti z těch nevydařených věcí přelijí do něčeho úžasného, velkého, co tě bude naplňovat. Jen skrz zkušenosti můžeš jít výš.

3. Nezáleží na tom, co se ti děje, ale jak se k tomu postavíš
Často se nám v životě nedaří, příjdou těžší situace, spolužáci se ti posmívají, nemáš se komu svěřit, v něčem hodně tápeš. Těžší situace se budou objevovat po celý život, vždy ale záleží na tvém postoji. Můžeš upadnout do deprese a sebelitování. Můžeš probrečet noci a obviňovat druhé. Nebo se prostě jednou vypláčeš, zanadáváš si, ale zase vstaneš a s úsměvem pokračuješ ve svém životě dál. Záleží vždy jen na tvém postoji k dané situaci. Okolí si dovolí jen tolik, kolik mu dovolíš. Zvednout se a jít dál je o trochu těžší, než se v tom plácat a litovat se, ale rozhodně to má větší smysl.

4. Vždy stejně záleží nejvíc na tom, jak se sama rozhodneš 
Máš pocit, že všichni kolem tebe ví nejlíp, co máš dělat a jak máš žít. Když pak uděláš něco, v čem se cítíš dobře a jsi šťatsná, okamžitě příjdou výčitky a pocity viny, že děláš něco, co ostatní zavrhují. A tak pořád dokola. Posloucháš druhé jen proto, že se to sluší, nebo proto že jsou to tvoji rodiče, ale vnitřně trpíš. Uvědom si, že to poslední rozhodnutí, ten nejdůležitější krok, je vždy na tobě. To ty děláš to poslední rozhodnutí, ten samotný čin. Je to jen a jen tvoje rozhodnutí. Nezapomeň, že to, co uděláš dnes, ovlivňuje tvojí budoucnost. V tento moment si tvoříš svůj život. 

5. Okolí má vždy jen takovou moc, jakou mu sama dáváš
Tlak okolí může být často velmi obtížný. Všechny ty názory ostatních, jejich postoje, vliv. Pro někoho, kdo hledá sám sebe, svůj hlas a myšlenky, může být velmi těžké odolat tlaku okolí a neztotožňovat se s druhými jen proto, abychom zapadli nebo nebyli outsideři. Když se však již teď, každý den, zaměříš na to být vždy v každé situaci sám sebou, věřit sám sobě, svým postojům a intuici, ulehčí ti to nejen přítomnost, ale i tvůj budoucí život.
Názory okolí, jejich síla a vliv je opravdu vždy tak velký, za jak velký a silný ho sama považuješ. Když tě někdo pomluví nebo tě urazí, může tě to velmi ranit od člověka, ke kterému vzhlížíš a naopak vůbec se tě to nedotkne od někoho, koho ani neznáš nebo tě jeho postoje nezajímají. Je to vždy o tvém úhlu pohledu, o tom, jak silnou moc danému člověku přisuzuješ. Nikdo ale není víc nebo míň, než ty. Všichni jsme si rovni, jen máme jiné životy a postoje. Proto je tak strašně důležité budovat svůj vlastní základ, svoje já. Nikdy se nepřizpůsobovat druhým jen proto, aby si nebyla sama, nikdy nikoho slepě nenásledovat jen proto, že se bojíš vyslovit vlastní názor. V každé situaci se zastav a zamysli se, jsem teď opravdu sama sebou? Říkám ted přesně to, co opravdu říkat chci, nebo to říkám jen proto, abych se zalíbila? Cítím se stejně důležitá jako ten druhý, se kterým právě hovořím? Nebo se cítím naopak méněcenná nebo nadřazená. Vždy stůj pevně na svých nohou, se svými postoji a za svým vlastním životem a zkušenostmi. Máme různé životy i podmínky a různá postavení, ale všichni jsme si rovni.

6. Nikdy nedělej nic jen proto, aby si se zalíbila druhým
Nikdy se nemůžeš zalíbit všem. To je prostě nemožné. Vždy se najde někdo, kdo se s tvými názory neztotožňuje. Je to přirozené. Vždyť i ty sama nesouhlasíš s mnoha jinými lidmi. Proto je nesmysl dělat věci jen proto, aby se líbili druhým. Důležité je dělat a říkat věci, se kterými se sama ztotožňuješ, za kterými si stojíš a které činí šťastnou tebe, ne druhé.
A když má někdo tu potřebu říct ti názor zle a urážlivě? To není vůbec tvůj problém. Člověk, který jedná ve zlosti, je agresivní nebo tě uráží, řeší skrz tebe svoje vlastní vnitřní problémy. Člověk, který je sám se svým životem spokojený nemá potřebu urážet a povyšovat se. Urážky a ponižování si nikdy neber osobně. Ozvi se, řekni, že se ti takové chování nelíbí, nikdy si nenech ubližovat. Takový člověk má opravdu hlavně problém sám se sebou. Nikdy si nenech namluvit, že má pravdu, nebo že je jeho chování normální a tvoje to špatné. Snaž se takové chování hned setřást. Neprobírej jeho slova zleva, zprava. Nejlepší je takového člověka nebo komentář dostat ze své hlavy, co nejdřív. Nesmí ti to zabránit, aby si žila svůj život. Aby si byla v každé situaci sama sebou. Ber to jako výzvu. Je to lekce, díky které se můžeš naučit překonávat všechny negativní a kritické komentáře a přesto dělat to, co tě baví a být sama sebou. Čím méně takové lidi budeš řešit, tím menší sílu budou mít.

7. Na tvém názoru záleží
Často můžeš v životě získat pocit, že tvůj názor nemá žádnou váhu. Že není důležitý nebo je dokonce trapný. Tak radši mlčíš a necháváš mluvit ty, se kterými vůbec nesouhlasíš. Nebezpečné na takovém postoji je, že je necháváš mluvit tak dlouho, dokud jim sama neuvěříš. Uvědom si ale, že záleží naprosto na každém jednotlivci. My všichni tvoříme tento svět. Každý z nás je důležitý. Ať už je dotyčný vidět v televizi a má tak možnost ovlivnit větší počet lidí, nebo si žije svůj soukromý život a ovlivňuje jen ty nejbližší. Všichni ovlivňujeme tenhle svět tím, jaká denně činíme rozhodnutí, jak se cítíme, chováme a mluvíme.
Pocit, že na tvém názoru nezáleží získáváš nevědomě už v ranném dětství. Již ve školce a škole ti učitelé často nedávají prostor pro vlastní názor a primární snahou je, aby nikdo nevybočoval. Nikdy se neboj říct, co si myslíš. V danou chvíli z toho můžeš mít strach, bojíš se výsměchu nebo nepochopení. Ale pokud tyto pocity překonáš, získáš velkou sílu do života. Překročíš svojí komfortní zónu a pomalu ale jistě si vybuduješ sílu stát si za svým názorem a hlavně velmi důležitou schopnost nenechat se ovlivňovat nebo manipulovat okolím. Vím, že může být velmi těžké ozvat se ve škole a být třeba proti většině. Ale věř, že i v té většině bude někdo, kdo ti bude tišet závidět tvojí odvahu, i když to neřekne díky strachu nahlas. Říkej vždy to, co cítíš, že je správné. Neboj se ozvat. Na tvém názoru záleží.

8. Víc tvoř svůj vlastní život, než konzumuj životy druhých
Není nic špatného na tom mít inspiraci, nebo číst motivující memoáry. Uvědom si ale prosím, že to nejsou tvoje životy. Nejsi to ty. Jsou to příběhy, které zažil někdo jiný právě díky tomu, že byl sám sebou a nebál se žít naplno autentický život. Tím, že budeš neustále k někomu vzhlížet a budeš chtít být jako on, potlačuješ sebe samu. Nenech si namluvit, že musíš vypadat jako někdo nebo si myslet to, co jiní, jen aby si byla úspěšná a něčeho dosáhla. Napak. Právě oroginalita a to, že žiješ jen a jen sama za sebe a tvoříš si svojí realitu je to jediné, co ti pomůže vytvořit si život, který si přeješ žít a který může potom inspirovat druhé. Nemůžeš inspirovat druhé, když nejsi sama sebou. Nepřebírej životy, názory a postoje druhých jen proto že jsou trendy, nebo že jsou právě považováni za influencery. Všechno je v životě pomíjívé. Co však vydrží navždy je upřímnost sama k sobě a vlastní život. Zaměř se na svůj život, na to co baví tebe, co by si mohla tvořit, studovat, v čem se můžeš zlepšovat, kam se zajet podívat, co by si mohla vyzkoušet. Více se zaměř na aktivní tvoření svého života tím, že budeš věci skutečně dělat, než tím, že budeš sledovat jak si svůj vysněný život budují druzí. Buď sama sobě tou největší inspirací

9. Častěji vystupuj ze své komfortní zóny
Jsou věci, kterých se bojíme, ale není potřeba je překonávat. Třeba strach skočit bungee jumping nebo vyskočit s padákem z letadla. Pak jsou tu ale věci, ze kterých máme strach a zásadně ovlivňují náš každodenní život. Třeba strach z vystupování na veřejnosti, strach říct vlastní názor, strach z telefonování, strach z lidí, apod.
Prvním krokem může být to, že si upřímně vypíšeš všechno čeho se bojíš. Díky tomu budeš vědět na čem jsi a můžeš s tím něco dělat. Každý den, krůček po krůčku můžeš vystupovat ze své komfortní zóny. Druhým krokem může být to, že si pojmenuješ jeden daný strach a napíšeš si k němu opak. Např. mám strach z vystupování na veřejnosti = ráda vystupuji na veřejnosti, je to zábava. Nebo mám strach říct vlastní názor = moc ráda diskutuji s ostatními na různá témata a sděluji svůj pohled. Poté si vytyč tři menší kroky, jak se tomuto pozitivnímu přístupu přiblížíš. Například si budeš doma víc trénovat mluvení zpaměti a představovat si, že tě poslouchá víc lidí. Nebo si najdeš každý den nějaké téma na internetu, které tě zajímá a zkusíš si na něj vytvořit svůj vlastní názor, tak aby si s ním byla ztotožněná. Druhý den se o tomto tématu můžeš zkusit bavit s kámoškou nebo s někým komu věříš  a nestydíš se před ním. Pomoct ti mohou i některé knihy nebo odborník, který ti může pomoci odbourat některé hluboké strachy. Důležité je nebát se si své strachy přiznat. Bojí se všichni. Jen je důležité se strachy něco dělat a nehýčkat si je.

10. Pečuj o sebe s láskou (fyzicky i duševně)
Chovej se k sobě s láskou. Buduj si sebelásku, hýčkej svojí duši a buď k sobě opravdu laskavá, činy, ale i myšlenkami, které vůči sobě vysíláš. Obklopuj se hezkými věcmi, dobrými lidmi a hledej pozitivní motivaci. Když budeš mít ráda sama sebe, budeš také s láskou pečovat o svojí fyzickou stránku, tedy o svoje tělo a vyhneš se extrémům. Neoblíkej se tak, aby ses maskovala, ale aby si měla radost z toho, jak vypadáš. Buď hrdá na svoje tělo. Buď pro sebe důležitá a věnuj se sama sobě po všech stránkách. Pracuj na sebelásce každý den (pokud nevíš, jak začít, zkus si třeba přečíst knihu Miluj svůj život, to je skvělá inspirace).

11. Vždy se sama sebe zeptej, zda je to právě to, co s tebou rezonuje
Opravdu děláš to, co tě baví? Neděláš to jen proto, že to dělá tvoje nejlepší kamrádka? Říkáš teď opravdu to, co si myslíš a cítíš? Neříkáš to jen proto, že se bojíš nesouhlasit se svými rodiči? Snaž se žít vědomě, tedy tak, aby sis v každou chvíli byla schopná uvědomit, zda opravdu jednáš podle sebe nebo zda se necháváš práve vtáhnout do postojů druhých, se kterými nesouhlasíš. Pomůže ti to být v každé situaci sama sebou a stát si za svými postoji. Když budeš toto praktikovat každý den, posune tě to mílovými kroky sama k sobě. Ke svému opravdovému já.

12. Buď laskavá k ostatním
Nikdy nevíš, kdo čím prochází. Než začneš někoho soudit nebo si na někom vylívat svojí zlost, zastav se. Samotné by ti to nebylo příjemné. Uvědom si, že můžeš i malým krokem, který pro tebe nic neznamená, ovlivnit druhým život. Nikdy nezneužívej svoje postavení, nebo to, že jsi zrovna oblíbená, nebo máš dobré období a cítíš se sebejistě. Nikdy se nepřipojuj k ostatním, kteří se posmívají druhým. Naopak vystup z davu a ozvi se. Možná se k tobě přidají i jiní, kteří jednají ze strachu jako ty, ale nenašli odvahu vyčlenit se. Neubližuj ani těm, kteří ubližují tobě. Jedinou zbraní proti takovým lidem je tvoje sebejistota a sebeláska. Proti tomu nezmůže nikdo nic. Chovej se ke všem s úctou a respektem. Před nikým se neponižuj, nad nikým se nepovyšuj, všichni jsme si rovni. Nikoho se nesnaž vlastnit nebo změnit. Každý máme svůj život a svojí cestu.

13. Buď veselá, usměvavá a optimistická
Jednou budeš nahoře, jindy zase dole. Vždy ale zůstaň veselá, usměvavá a optimistická. Když se budeš přehnaně bát nebo vymýšlet černé scénáře, vůbec ničemu nepomůžeš a naopak celou situaci sama, svým myšlením zhoršíš. Každá cesta má svůj cíl, vše má svoje řešení. I když se něco nepovede, tak jak sis představovala, najdeš vždy jiný způsob, jak situaci vyřešit. A když něco nepůjde vůbec a nebudeš mít možnost danou věc ovlivnit, nech to osudu. Prostě jen žij, směj se, uvolni se, užívej si a buď optimistka, život tě pak zavede přesně tam, kde potřebuješ v danou chvíli být.

P.S. Jsi skvělá a mám tě ráda. Jsem hrdá, že jsem tebou. 

Vím, že to opakuji často ve svých článcích a pro někoho to opravdu může být již klišé. Ale skutečně buďte vždy sami sebou. Nedělejte věci, se kterými se neztotožňujete. Přemýšlejte o věcech vlastní myslí a dívejte se na svět vlastníma očima. Pak bude skvělý nejen váš, ale celý svět.

S láskou
Lenka


Komentáře

Oblíbené příspěvky