NOVÉ TÉMA BLOGU / SEBELÁSKA & MOTIVACE
Krásný den. Když jsem před dvěma lety zakládala svůj instagram Láskysvět, chtěla jsem vytvořit krásné, klidné místo, které bude inspirovat lidi k tomu, aby se více začali radovat z maličkostí a vnímali krásu kolem sebe. Samotný blog pak přišel v období, kdy jsem přešla na přírodní kosmetiku a měla jsem potřebu podělit se o ten zázrak :)Instagram i blogování mě baví, je to skvělý relax a navíc je zde člověk sám za sebe a může tvořit podle svého. Poslední týdny, možná i měsíce jsem však začala poprvé pochybovat o celém smyslu sdílení a jeho obsahu a vlivu instagramu, facebooku, blogu, youtubu a dalších sociálních sítí na naší psychiku a život obecně.
Pod záplavou všech těch úžasných produktů, které mi denně vyskakovaly na zdi instagramu, dokonalých matek, které mají děti jako ze škatulky, dokonalých načančaných snídaní, cestování druhých lidí a vysportovaných těl, jsem propadala frustraci. Ne proto, že bych záviděla, nebo si přála být na jejich místě, svůj život miluji, takový jaký je. Napadala mě spíš otázka, o čem to všechno vlastně je. Komu to prospěje, jaký je smysl tohoto typu sdílení?
Když zavřete instagram po půl hodině brouzdání, co cítíte? Řekla bych, že mnoho lidí má pocit zmaru. Proč nejsem tak štíhlá, proč nemůžu cestovat, proč nemám dost peněz, proč mi nic nejde, nejsem tak dobrá máma, v ničem neuspěju, nejsem dost zajímavá, dost kreativní, nikdy ničeho nedosáhnu....Při představě, že tyto pocity zažívají mladí lidé, kteří procházejí složitým obdobím puberty, hledáním sebe sama a porovnáváním se, na mě padla úzkost. Přitom všichni víme, že je instagram ve většině případů jen stylizovaný život, kdy se snídaně musí nastavit do správného úhlu, aby byla fotogenická a často nakonec stejně vystydne a už není tak dobrá, jak vypadá. Nebo ta vysportovaná, často až vyhublá těla. Obdivujeme je, ale často ani netušíme, že se za nimi může skrývat například porucha příjmu potravy. To se ale ve většině případů nedozvíme.
PROPADÁME DEPRESÍM Z NĚČEHO, CO ČASTO NENÍ ANI REALITA
Tohle mě děsí. Že žijeme v iluzi. Že vytváříme stylizovaný svět pro další generace a tváříme se, že je to v pořádku. Že propadáme depresím z něčeho, co není ani realita. Že nám uniká život pod rukama, tím, že sledujeme životy druhých. Že necháváme naše děti, aby věřili, že tohle je život. Děsí mě i obsah některých videí na youtube. K čemu jsou? Často plodí jen násilí a nenávist a jsou to především jen požírači času. Zamýšlím se nad tím asi hlavně proto, že jsem máma. Vím, že každá doba nese své, vím, že internet je běžnou součástí našich životů a nemůžeme ho jednoduše vymazat nebo dělat, že neexistuje. Co ale s tím? Jak zabránit tomu, aby mladí lidé v pubertě, ale i my starší, nepropadali frustraci pokaždé když zapneme internet.
Instagram i jiné sociální sítě mohou být samozřejmě skvělou motivací, jen je občas velmi těžké najít v té záplavě hloupostí, to co povznáší našeho ducha a neubližuje. Starší generace to pravděpodobně dokáže. Umíme v té záplavě hledat, možná proto, že jsme sami často prožili dětství a pubertu bez internetu a jsme trochu blíž reálnému světu. Ale, co všichni ti mladí lidé, kterým je třeba 12-15 let? Jak oni se v tom mají vyznat? Už se do tohoto světa narodili a je to pro ně přirozené. Takže se máme smířit s tím, že žijeme v iluzi a přetvářce? Takovou budocnost pro svě děti nechci.
DNEŠNÍ DOBA POTŘEBUJE VÍCE INSPIRATIVNÍVH LIDÍ S DUŠÍ
Pak mi to došlo. I já tvořím obsah na internetu, i já mám hlas a prostor. I mě může vidět a slyšet více lidí a jsem součástí toho internetu, na který nadávám. Tak proč místo nadávání a strachování se něco neudělat. Sice nejsem "influencer", ale jsem člověk s hlasem, názorem a hlavně zkušenostmi, které mě posílily a posunuly dál. I já mohu ovlivnit tento virtuální svět. Každý z nás může. I když si myslíte, že nemáte co říct, nebo vám všichni říkají, že jste příliš mladí na rady nebo naopak máte zastaralé názory, kašlete na to. Pokud máte, co říct a můžete tím někoho motivovat nebo posunout, tak to prosím udělejte. Dnešní doba potřebuje více inspirativních lidí s duší.
Nikdy jsem se nevzdala. Měla jsem kolem sebe podporující lidi. Ale hlavně, a to považuji za zásadní, jsem bojovala já sama. Já jsem byla tou změnou, já jsem dosáhla toho, co mám teď. A to je strašně důležité si uvědomit. Můžete mít kolem sebe celý tým úžasných a podporujících lidí, můžete mít peníze, lásku i přátele, ale vždycky jste to jen a jen vy sami, kdo se musí vyškrábat z toho dna. Říkám tomu bod zlomu. Každý, kdo se chce změnit, musí dojít sám do tohoto bodu. Pokud si ho neprožijete, nic se nezmění. Takovu máte moc. Všechno máte ve svých rukou, váš celý život.
Nakonec jsem zjistila, že jediné, co mi celou tu dobu chybělo a proč se mi to všechno dělo, bylo jednoduše to, že jsem se neměla ráda. Chyběla mi sebeláska.
VŠICHNI POTŘEBUJEME TROCHU VÍC SEBELÁSKY
Proto jsem se rozhodla předat svojí zkušenost. Nabídnout svůj pohled na život, svojí cestu a předat rady a tipy, které pomohli mě samotné. Vystoupit ze své komfortní zóny a být třeba jen pro pár z vás inspirací a motivací. V žádném případě nechci nikomu říkat, co má nebo nemá dělat. To ani nefunguje, ale sama vím, jak moc mi pomohly knihy, pomoc ostatních, pozitivní inspirace a hlavně pocit, že na mě někomu záleží. Nepomohlo mi to hned, v daný moment, ale právě díky těmto informacím, které jsem měla uložené v hlavě, jsem i já došla do "bodu zlomu". Sice mi to trvalo poměrně dlouho, ale dokázala jsem to:)
Nově bude tedy hlavním tématem blogu SEBELÁSKA a MOTIVACE. Přírodní kosmetika na mém blogu zůstane, protože je to oblast, která mi hodně pomohla a otevřela oči a hlavně i péče o tělo patří neodmyslitelně k tématu sebelásky. Nově přidám i jeden bonus, ale to si zatím nechám pro sebe :)
Myslím si, že všichni potřebujeme trochu víc sebelásky. Doufám, že vám k ní pomůže, třeba jen nepatrně, i tento blog.
Mějte se rádi, jste skvělí.
Lenka
Komentáře
Okomentovat