JEDNA PORCE SEBELÁSKY
Pro mě znamená sebeláska úplné přijetí sebe sama, fyzicky i psychicky, přesně taková jaká jsem v konkrétním okamžiku. Uvědomění si a přijetí faktu, že jsem v daný moment přesně taková, jaká mám být a mám zažívat přesně takové situace, které se mi dějí. Jsem stvořena naprosto dokonale a nikdo na světě není jako já.
Toto vnitřní přijetí však neznamená, že usnu na vavřínech a když se mi na sobě něco nelíbí, tak jen mávnu rukou a řeknu jsem prostě taková. Naopak. Právě proto, že se mám ráda, jako lidská bytost a vážím si sama sebe, jako nejlepšího přítele, chci pro sebe jen to nejlepší. Chci se cítit dobře ve svém těle a být v souladu se svou myslí. Pokud se něčím trápím, například nejsem spokojená se svojí váhou, nebo se mi nelíbí určitý návyk, díky sebelásce se v daný moment příjmu, řeknu sama sobě, že v tento moment jsem přesně taková jaká mám být, protože kdyby to vše mělo vypadat jinak, tak by to takové bylo. A začnu dělat postupné kroky, abych změnila to, co změnit chci, ne to, co na mě chtějí změnit druzí.
Tolik, co pro mě znamená sebeláska. Tedy spíš její dokonalá verze. Tak, jak bych si přála žít, když mi bylo cca 13, ale v tomto věku jsem neměla ani tušení, že něco jako sebeláska existuje.
Nevím, jak vy, ale já mám pocit, že všechna naše trápení a těžkosti se lámou právě někdy kolem 13. roku věku (teda nevím, jak je to u kluků, ale u většiny mých kamarádek, tomu tak bylo). Do té doby, prožíváme v ideálním případě pohodové dětství, jsme plní fantazie, kreativity, o sobě moc nepřemýšlíme a jediné, co chceme, je si jen hrát s naší nejlepší kamarádkou. Bum bác. Najednou se něco mění. Co se právě stalo? Pravděpodobně vcházíte do fáze, kdy se z dítěte stávate "dospívajícím". Tedy nejste ani dítě, ani dospělý. Paradoxně často ani sami dospělí neví, jak toto období pojmout. Jednou jste moc malí, po druhé už jste na to dost staří. Tak nevím, kdo se v tom má vyznat. A co teď? Proč nás na to někdo nepřipravil? Proč nám nikdo nic neřekl? Napříkad v jiných, tradičních kulturách, je často zvykem připravit pro dospívajícího přechodový rituál z dětství do "dospělosti". Pro dospívajícího je to dobré v tom, že ví kým je, kam patří, kým se stává a ví, jak se k němu ostatní budou chovat a co od něj očekávají.
U náš však v tomto období začíná hledání naší vlastní identity, většinou na vlastní pěst. Poprvé si všímáme výraznějších fyzických změn (to, že jsou tyto změny naprosto přirozené,většina z nás v toto věku neví), všímáme si víc našich vrstevníků a začínáme se porovnávat. Kdo jsem, co chci, proč vypadám, jak vypadám? Pokud nám nebylo do vínku dané přirozené sebevědomí, kdy nás nic nerozhází a vždy víme, co děláme (což asi u většiny z nás není moc pravděpodobné), pak jsme v tom tak nějak všichni spolu.
Velkým problémem, bez ohledu na věk, často bývá hlavně přijetí našeho vzhledu a těla obecně. Přitom je to tak neporovnatelná věc. Nikdy nebudete vypadat jako druhý, v tom spočívá ta krása a ta dokonalost každého z nás. Ale my přesto chceme naší jedinečnost zašlapat a vypadat jako modelky z časopisů, nebo naše spolužačky.
Vím, jak je těžké svoje tělo přijmout a v momentě, kdy vás třeba někdo jen žertem popíchne a dotkne se nějak negativně vašeho vzhledu, je to hodně nepříjemné a dost to bolí. Ale i zde v tomto momentu, máte dvě možnosti. Buď se stanete obětí nebo vítězem. Nemůžete ovlivnit to, že se vám někdo posmívá, ale můžete ovlivnit vaší reakci a tím zvrátit výsledek celé situace. Pokud se máte rádi natolik, že se dokážete sami sebe zastat a pochválit, pak máte vyhráno. Poud jste na sebe zlí a rádi se nemáte, pak přesně v tomto momentu se může rozjet kolo pochybností a cesta, která bude hodně dlouhá a trnitá. Kdybych tenkrát na základce odpověděla tomu klukovi, který se mi posmíval: "Já se mám naštěstí ráda taková jaká jsem, ale ty máš asi problém, když si musíš zvyšovat sebevědomí ponižováním druhých. To mě mrzí, hodně štěstí." a odešla bych se vztyčenou hlavou, všechno by asi mohlo plynout jinak. Kdybych se doma podívala do zrcadla, pochválila se, vědomě se přijala a všechno to zpracovala, nemusela bych se v tom dál pitvat a v podstatě nechat jednoho obyčejnýho, hloupýho kluka, aby mi snížil sebevědomí zase o nějaký ten kus doů. Sebeláska je právě o tom, že budete stát vždy na své straně a nenecháte si nikým vzít právo být v pohodě sami se sebou. Příjmete se v celé své kráse, oceníte se a pokud sami s něčím nejste spokojení, změníte to, protože vy sami se chcete cítit dobře.
Často jsme na sebe také velmi přísní a klademe na sebe velké nároky. Dáváme si plno úkolů a nesmyslných cílů a pak si nadáváme, když něco nesplníme. V podstatě se chceme vejít do dokonalé škatulky. Neuvědomujeme si, že už dokonalí jsme. My se ale chceme nacpat do škatulky, kterou jsme si na sebe připravili ve své hlavě, nebo do škatulky někoho jiného. Naložíme si na sebe nekonečně mnoho kroužků a úkolů a pak nemáme ani čas na sebe a na odpočinek a jsme vyčerpaní a bez energie. V takovém stavu pak nejsme schopní adekvátně reagovat na život, protože jsme většinu času podráždění a naštvaní. Pokud se máte rádi, nikdy na sebe nebudete zlí a sprostí a nebudete sami sobě ubližovat tím, že si budete dávat do cesty nesmyslné překážky. Ano, mějte cíle, mějte dokonce velké cíle, ale snažte se k nim přibližovat krok za krokem. Pomalu, v klidu, tak, abyste to zvádali a těšili se z toho. Nebuďte vlastním nepřítelem a tyranem.
Mrzí mě, že se už na základní škole na toto téma nevyučuje předmět nebo není nějaký kurz. Učíme se miliony zbytečných datumů a definic, ale že by nám někdo řekl, co se to s námi sakra děje a proč najednou vypadáme a chováme se jinak, to ne. Musíme se s tím poprat, tak jak to přichází a nikdo není často na blízku. Rodiče mají často vlastní problémy a hodně práce nebo se jim jen stydíme svěřit, ve škole jde hlavně o to napsat na výbornou testy (to že látku druhý den zapomenete, je všem jedno) a kamarádi často tápou taky.
Naštěstí už teď máte to hlavní. Máte sebe. A to je to nejdůležitější, protože ať už máte kolem sebe lidi, kteří vám rádi pomohou a poradí, nebo jste sami, vždy je to na vás, jak si život zařídíte, jakou budoucnost si zvolíte a jestli rady druhých v životě aplikujete. A tady právě začíná hrát velký význam sebeláska. Zde v tomto bodě, kdy se sami sebe ptáte, kdo jsem a proč nejsem jiná a proč tohle ona umí a já ne a co vlastně chci, atd....se musíte zastavit, nadýchnout se, zpomalit a začít na sobě pracovat. Zde v tomto okamžiku, začíná váš nový úkol. "Vychovat" ze sebe toho, kým chcete být. Plusem pro vás může být vědomí, že konečně máte něco ve svých vastních rukou. Jistě, stále jste částěčně dětmi, takže mnoho máte dospělými zakázáno nebo potřebujete svolení rodičů. Ale na to, abyste byli sebevědomí a úžasní mladí lidé, nepotřebujete svolení nikoho jiného, než to vaše.
Ujměte se sami toho tápajícího dítěte a najděte mu směr. Buďte na sebe vždy laskaví, pomáhejte sami sobě, buďte vždy svým nejlepším přítelem. Nikdy neubližujte sami sobě ani se netrestejte. Vím, že to poslední, co v tomto období řesíte je budoucnost. Je správné žít, co nejvíc v přítomném okamžiku, tady a teď. Je ale dobré mít na paměti, že teď, v tomto přítomném momentě, tvoříte taky svojí budoucnost. Cokoli teď děláte, ovlivní vaše budoucí já.
Pokud vám naopak ubližují lidi kolem vás, nechovejte se, jako oni, neubližujte si, ale naopak se sami sebe zastaňte. Ozvěte se! Máte stejné právo být na tomto světě, jako každý z nás. Ti, kteří vám ubližují, často trpí vnitřně nejvíc. Chybí jim totiž láska. Nemají sebe sami rádi a pravděpodobně necítí ani lásku od druhých. To je samozřejmě neomlouvá a každé takové chování musí vyjít na světlo světa a řešit se. Nebojte se vystoupit. Nemáte, co ztratit. Buď se pasujete do role oběti a necháte se poznamenat na celý život nebo se stanete vnitřními vítězi a zachráníte sami sebe.
Sebeláska je však důležitá v každé části vašeho života, nejen v dospívání. Ale právě zanedbané období puberty v nás zanechá největší rány. Točíme se ve víru událostí a emocí, které necháme sami sebeou cloumat. Jednou je nám lépe, jednou hůř. Neovládáme svůj život a řítíme se z rohu do rohu. Někdo z tohoto období výjde bez újmy. Zastaví to včas a naštěstí brzy pochopí, že mnohem lepší a efektivněší cesta je, když máme svůj život ve svých rukou. Někdo se však nechá smést, protože neví, o žádné jiné, lepší variantě a pak si nese rány do dospělosti a mnoho lidí si dokonce svoje bolesti a rány nesou až do smrti, bez toho, aniž by cokoli změnili.
Já sama jsem si nesla do dospělosti hodně nevyřešených otázek a emocinálních problémů. Ale díky neustávné práci na sobě, jsem se dostala až do dnešního bodu. A když se podívám zpětně, nevěřím, jak jsem to všchno mohla zvládnout. Duševní rány totiž dokážou totiž bolet někdy víc, než bolest fyzická. Až teď mohu s naprostou jistotou říct, že mi chyběla sebeláska. Nechala jsem ostatní, aby si se mnou dělali, co chtěli. Aby za mě rozhodovali, říkali, co je pro mě správné, ubližovali, ponižovali a já jim ještě svým přístupem pomáhala. Nemůžu se ani na vteřinu divit, že mám za sebou cestu, jakou jsem ušla. Nemůžete čekat, že vás někdo bude mít rád nebo vás bude respektovat, když se sami nemáte rádi a nerespektujete se.
Sebeláska je naprostý základ bytí. A uvědomit si to a pracovat na ní, hýčkat jí, musíte už v pubertě, protože tam vše začíná.
Pokud jste již dospělí a stále se nemáte rádi a tápete na cestě životem, zastavte se a začnětě znovu. Každý den, každou vteřinu můžete změnit svůj život. Zní to sice jako to nejotřelejší kliše, ale je to taky ta největší pravda. Pokud se chcete vnitřně změnit a nehledáte výmluvy, pak to máte ve svých rukou a sebelásky můžete dosáhnout. Díky ní se promění i všehny vnější okolnosti. Láska přitahuje vždy lásku. Pozitivní přitahuje pozitivní. Vždy si do svého života přitahujete to, v co vnitřně věříte a co cítíte.
Mějte se rádi, jste skvělí.
Lenka
Pozn.:Přímo o šikaně a jak najít pomoc, budu psát v jiném článku, ale pokud čtete tyto řádky a aktuálně šikanu zažíváte, pak to prosím okamžitě někomu sdělte. Nejlépe rodičům (můžete se bát, že to nepochopí, ale budete překvapení, že často právě vaši rodiče jsou pro vás ta nejlepší pomoc, když nic neřeknete, sami to poznat nemohou), nebo kamarádům, učiteli, kterému věříte, nebo zavolejte na bezplatnou linku důvěry (např. modralinka.cz, tel: 549 241 010, mobil: 608 902 410). Je naprosto v pořádku to říct, není v pořádku si to nechat líbit. Nenechejte si ubližovat, i když vám druhá strana tvrdí, že nemáte jinou šanci, než to snášet, není tomu tak. To pro ně je to výhodné, protože si potřebují zvýšit sebevědomí, které se jim nedostává. Většinou jsou sami ranění a potřebují pomoc. Třeba tím započne i jejich nová, lepší cesta. Nenechte si ubližovat!
Komentáře
Okomentovat